dělostřelec, -lce m. (*dělostřelkyně, -ě ž.) příslušník dělostřelectva; kdo střílí z děla, obsluhuje dělo: protiletadloví d-i; dělostřelecký příd.: d. pluk; d-á příprava; d. boj, zásah; dělostřelectví, -í s. dělostřelecký obor: husité byli mistři v d.; dělostřelectvo (†-střelstvo), -a s. dělostřelecké vojsko: těžké, lehké, protiletadlové, jízdní d.; major (od) d-a