děsný příd. k děs 1. budící, vyjadřující děs; hrozný, strašný, děsivý: d. boj, výjev, požár; d-á katastrofa, zbraň; d-é zvíře; d-á samota; d-é ticho; d. sen, výkřik; d-é oči 2. hovor. expr. velký: mít d-ou žízeň; d-é horko; d-á zima; d. hlupák; — zpodst. děsno, -a s. kniž. děs, hrůza: padlo celé skutečnosti d. v duši její (Krásn.); → přísl. děsně (*děsno): střelba zněla stále děsněji; řeka d. hučí; d. vykřiknout děsivě, děsem; tato fortna tak d. vábivá (Ner.); bylo jí v komůrce děsno (Svět.); – hovor. expr. velice: d. krásný; d. milý; d. špinavý; to leze d. do peněz; d. řvát; d. dlouho, málo, mnoho; d. rád něco dělat; → podst. děsnost, -i ž. děsivost: d. místa