dřík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) hlavní, ústřední, kompaktní, pevná část tělesa bez vybočujících složek, např. kmen (stromu), trup (člověka) ap.: zkřivený d. borovice; útlý dívčí d.; archit. hlavní část sloupu (mezi hlavicí a patkou); tech. d. kotvy, šroubu, nýtu základní část