dříti ned. (1. j. dřu, min. dřel, podst. dření, přech. přít. dra) 1. (co, koho) dlouhým otíráním (nejč. o něco drsného n. něčím drsným) pod tlakem porušovat celistvý, hladký povrch něčeho; rozdírat, odírat: d. kalhoty, šaty; d. patu; boty mě dřou na patě 2. (co) odstraňovat povrchovou část něčeho; stahovat, loupat: d. kůru se stromu; expr. d. s někoho, někomu kůži, řemeny mučit, týrat někoho; ♦ dře svou (línou) kůži ležením (expr.) lenoší; za mízy jest lýčí d. (přísloví) dělej všechno ve vhodnou dobu; d. bídu, nouzi (expr.) třít, trpět, mít 3. expr. (koho) vykořisťovat, obírat, šidit: šlechta dřela sedláky; d. dělníky; ♦ d. bez nože okrádat 4. ob. expr. (koho) pomlouvat, klepat (o kom, čem): na poli ženské, v hospodě muži — dřeli ho všude (V. Mrš.) 5. dříti (se) expr. (~; na koho, co; kde) do úpadu, těžce n. hodně pracovat: dře (se) jako kůň; dřel (se) za dva; dře (se) od rána do večera; nechci (se) d. do smrti; dřel (se) celý život na děti; d. (se) na cizím; hanl. pilně, ale často jen mechanicky, bez pochopení věci se učit: d. latinu, dějepis atd.: d. (se) z hodiny na hodinu; — dříti se ned. 1. (s kým, čím) namáhat se, lopotit se, pachtit se: nemá trpělivost se s někým d.; proč já se mám s tím d.; nedři se s tím! 2. řidč. též dříti (oč) rozdírat se, drhnout: stromek se dře o kůl; dno loďky (se) dřelo o kameny 3. expr. namáhavě kráčet; prodírat se: dřeli se do vrchů; d. se kupředu (Baar); d. se světem ○ předp. do-, na-, na- se, o-, o- se, od- (se), pro-, pro- se, pře-, pře- se, roze-, u-, u- se, vy-, za-; → nás. dřívati, dřívati se