dříví, -í s. hromad. 1. skupina, hromada dřev, dřeva: suché, mokré d.; smolné d.; topit dřívím; štípat d.; řezat d. přen. ob. expr. spát a chrápat; ♦ nosit, vozit d. do lesa konat zbytečnou práci, zbytečně něco rozhojňovat; nechat na sobě d. štípat být velký dobrák n. velmi trpělivý; hledat d. v lese nevidět zřejmé věci 2. nář. stromy, les: na zbytku (půdy) rostlo d. (Baar); běžně ve spoj. roste jako d. v lese bez péče, bez vedení; → expr. zdrob. dřívíčko, -a s. (6. mn. -ách)