dřeň, -ně ž. 1. bot. řídké pletivo probíhající středem stonků většiny rostlin (např. bezu černého, třtiny cukrové); základní tenkostěnné pletivo tvořící dužninu plodů, především ovoce; anat. hmota uvnitř kostí, v ledvinách, v nadledvinkách, ve slezině, v zubech 2. kniž. vnitřek, nitro, podstata: pomsta zavrtávala se jako červ do dřeně jejího života; proniknout (látku, dílo ap.) až do dřeně; proniknout k samé dřeni něčího ducha; mravní d.; odhalovat d. všech věcí; poctivý až na d.