dřevoryt, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. výtv., polygr. tisková deska pro tisk z výšky zhotovená dřevoryteckou technikou 2. dřevorytina, xylografie: kniha vyzdobená d-y Cyrila Boudy; dřevorytec, -tce, řidč. dřevoryjec, -jce m. kdo se zabývá dřevorytectvím; xylograf; dřevorytecký, řidč. dřevoryjecký příd.: d. ústav; d-á technika jakou pracuje dřevorytec, xylografická; d-jecké umění; dřevorytectví, řidč. dřevoryjectví, -í s. 1. výtv., polygr. ruční n. strojové rytí obrazů speciálními rydly ve všech směrech do dřevěných desek (řezaných napříč vláken) pro tisk z výšky; xylografie 2. činnost, zaměstnání dřevorytce; dřevorytina, -y ž. grafické dílo otištěné z dřevorytu; dřevoryt, xylografie; → zdrob. dřevorytinka, -y ž.; dřevorytový, řidč. dřevorytný příd. k dřevoryt: d. obrázek; přen. d-á rázovitost povídek