dštíti ned. (3. mn. dští, rozk. dšti, dštěte, min. dštil, podst. dštění, přech. přít. dště) kniž. a zast. 1. pršet: počalo proudem d. (Herrm.); přen. dštily svištné střely (Heyd.) hustě padaly 2. (co) hojně sesílat: květy dštily vůni; rosu dejte, nebesa, shůry, a oblakové, dštěte spravedlivého (bibl.); d. oheň a síru, přen. prudce útočit slovy, zlořečit; → nás. *dštívati