důkaz, -u m. (6. j. -u, -e) (čeho, řidč. o čem) souhrn důvodů, skutečností, potvrzující nějaký úsudek; potvrzení, dokázání: pádný d.; podat, provést d. pravdy; d. (toho), že...; d-em toho je, že...; na d. toho, že se usmířili, podali si ruku na doklad; d. o rovnosti úhlů; log. dokázání pravdy n. nepravdy z uznané pravdivosti soudů jiných: d. přímý, nepřímý; → expr. zdrob. *důkazek, -zku m. (Havl.)