důvěřivý (†důvěřlivý) příd. 1. takový, který snadno n. i lehkomyslně důvěřuje: d. dobrák, prosťáček, hoch; je d. jako malé dítě; paní byla d-á ve své zdraví (Svob.); důvěřlivá duše (Bendl) 2. jevící důvěru: d. pohled; d-é prosby; d. tón hlasu; → přísl. důvěřivě (†důvěřlivě): d. se usmívat, hledět do budoucnosti s důvěrou; důvěřlivě mluvit (Heyd.); → podst. důvěřivost (†důvěřlivost), -i ž.: dětská, ženská, přátelská d.; přílišná d. se nevyplácí