důvěra, -y ž. (v koho, co, ke komu, čemu) 1. ochota věřit někomu, něčemu; důvěřování, víra: d. ve vlastní sílu, v rozum; d. lidí v Národní frontu; d. v mír; budit, zklamat, zasloužit si d-u; upevňovat d-u; věnovat někomu, mít k někomu d-u; mít něčí d-u; naplňovat někoho d-ou; vyslovit někomu d-u; být hoden d-y; obrátit se na někoho s d-ou; pozbývat d-y u někoho; vláda položila otázku d-y †2. důvěrnost: d. nadšeného přátelství (Havl.)