důvěrník, -a m. (6. mn. -cích) (důvěrnice, -e ž.) 1. člověk, k němuž máme důvěru, jemuž svěřujeme důvěrné věci: syn byl i jeho d-em, jemu se se vším svěřil; má v ní svou d-ici; deník byl jejím d-em; císařův d. soukromý informátor, poradce 2. zástupce, plnomocník, zmocněnec, delegát: d-ci zájmových hospodářských organizací; d. lidové správy; agitační d.; úsekový d.; síť dozorčích a sociálních d-ů, d-ic; d-ice žen