důvěrný příd. 1. takový, v jakém se jeví vzájemná důvěra; takový, kterému důvěřujeme: d-é ovzduší domova; d-á chvíle; d. tón řeči familiární; d-é kamarádství; – d. přítel 2. společensky, tělesně n. sexuálně blízký; intimní: d. poměr; d. styk se ženami 3. neurčený pro veřejnost; soukromý, tajný: d. pokyn; d-á schůze; d. materiál, dopis, spis 4. řidč. zevrubně, podrobně obeznámený: d. znalec staročeského písemnictví †5. důvěřivý: d-á modlitba (Něm.); d. lid (Svob.); vlašťovky jsou důvěrné k člověku (Herb.); — zpodst. *důvěrno, -a s. důvěrnost: zatoužit po teplém d-u (Dyk); → přísl. důvěrně: d. se sbližovat; být d. znám; d. spolu mluvit; d. se k někomu naklonit; – d. se stýkat, chovat; – d. sdělit; – d. znát literaturu, svůj kraj; d. se na někoho podívat; → podst. důvěrnost v. t.