důvod, -u m. (6. j. -u) 1. to, čím se správnost, oprávněnost, vhodnost něčeho dovozuje, ospravedlňuje, vysvětluje n. vyvrací, popírá: ztratit d. své existence; nemohl uvést ani jediný d. pro svůj tvrdošíjný odpor argument; d. k zákroku; vysvětlovat d. své absence příčinu; vyložit d-y svého jednání pohnutky; mít rozumné d-y proti něčemu; zakázat něco z d-ů zdravotních, vojenských; nespr. kupovat něco z d-ů láce místo pro láci, protože to je laciné †2. důkaz: důmyslně provedený d.; d. filologický (Čech); expr. zdrob. *důvodek, -dku, *důvodeček, *důvodíček, -čku m.