důvtip (*dovtip), -u m. (6. j. -u) schopnost dovtípit se, duševní bystrost; důmysl: lidský, ženský d.; válečnický, vojenský d.; vynakládat na něco svůj d.; oslňovat svým d-em; dovtipem dostával smysl (slov) (Hol.); prohodil jako na dovtip (Jir.) na dovtípení