důvtipný (*dovtipný) příd. 1. snadno se dovtipující; bystrý, vynalézavý, důmyslný: d. rádce, vynálezce, zlepšovatel; dovtipný dědeček (Pujm.) 2. prozrazující, jevící důvtip: d-é řešení problému; d-é zařízení; → přísl. důvtipně: d. řešená úloha; → podst. důvtipnost, -i ž.: d. zápletky