džbán, -u m. (6. j. -ě, -u) baňatá, obyč. protáhlá nádoba s uchem, často s užším hrdlem a s hubičkou: kamenný, cínový, plechový, porcelánový, skleněný, malovaný d.; d. na mléko; vypít d. piva; má nohu jako d. oteklou; ♦ tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne (přísloví) nic nepravého se nedá dlouho dělat beztrestně; podívat se hluboko do džbánu hodně se napít; → zdrob. džbánek, -nku (6. mn. -ncích), džbáneček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.: modranský džbánek; ♦ chytat se džbánku propadat pití; politika při džbánku, politizováni nad džbánkem neodborné, sousedské politické hovory (zprav. v hostinci)