dar, -u m. 1. věc daná jinému bez náhrady do vlastnictví, zprav. jako projev pozornosti, přátelství, úcty: d. k vánocům, k svátku; svatební d.; d. na památku; čestný d.; hodnotný, cenný d.; d. z milosti; dát, poslat, dostat darem jako dar; dělat dary dávat nezaslouženě 2. to, čeho se člověku k jeho prospěchu dostává (zprav. bez vlastního přičinění) (často bás.): dary země, lesa, moře, přírody přírodní bohatství; dary léta, života; dary nebes; boží d. (lid.) chléb n. jiné potraviny, plodiny ap.; přen. expr. boží dar (ps. též božídar, čast. božídárek), -a m. hloupý, nevtipný člověk, budižkničemu; přen. mít d. výmluvnosti, řeči být výmluvný; mít d. smíchu, d. naslouchat, rozumět něčemu umět se smát atd.; má ten d., že rozumí... zvláštní schopnost; kniž., zast. mít dar(y) ducha, d. ducha svatého být nadaný, moudrý; náb. sedmero darů Ducha svatého milostí; zdrob. dárek, -rku (6. mn. -rcích), dáreček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.: štědrovečerní d.; skromný d.; chystat, kupovat dárky; d. z pouti, z cesty; d. z lásky; lid. boží dárek chléb, zř. jídlo, živobytí vůbec, přen. expr. boží dárek (ps. též božídárek), -rka hloupý, nevtipný člověk, budižkničemu (Rais)