darebák, -a m. (6. mn. -cích) (darebačka, -y ž.) 1. špatný, ničemný člověk; ničema, dareba: zloděj a d.; nebezpečný d. 2. expr. (o dětech) dareba, nezbeda, uličník, rozpustilec: malý d.; Byl d-em (název Nerudovy povídky); → expr. zdrob. darebáček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)