dareba, -y m., zř. též ž. 1. špatný, ničemný člověk; ničema, darebák: prohnaný d.; expr. ve spoj. d. s darebou velký darebák 2. expr. dítě provádějící nezbednosti; nezbeda, uličník, rozpustilec, darebák: rozcuchaní d-ové v lavicích; malá d.