darovati dok. (co, koho; co komu, čemu) 1. řidč. též ned. dát, dávat darem; věnovat, dát, dávat: d. knihu, šperk; d. obrazy muzeu, škole; přen. d. život dítěti porodit je; d. (muži) syna; d. odsouzenci život zrušit odsouzení k smrti; ♦ darovanému koni na zuby nehleď (přísloví) dary nemohou být přísně posuzovány 2. ob. odpustit, prominout: d. zbytek dluhu; d. někomu zkoušku blahovolně nechat někoho projít při zkoušce; to ti nedaruji! ○ předp. ob-, po-, → nás. darovávati