dativ [-tý-], -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) v mluvnici čes. jazyka zejm. pád nepřímého (druhého, osobního), řidč. přímého předmětu; třetí pád (na otázku komu, čemu): d. cílový; d. volný; předložka, sloveso s d-em; dativní [-ty- i -tý-] příd.: d. tvar, koncovka, vazba