dav, -u m. (6. j. -u) 1. velký hustý neuspořádaný zástup, neuspořádané velké množství lidí; zástup, shluk, množství, masa: před domem se shromáždil d. zvědavců; davy cestujících na nádraží; tísnící se davy; nepřehledné davy proudily ulicemi; šum, hluk davu; psychóza davu; zmizet v davu; klestit si cestu davem 2. řidč. množství něčeho vůbec, houf, hejno, roj: d. holubů, hmyzu (Rais); d. komínů (Maj.); d. blahých vzpomínek (Zey.) 3. kniž. hanl. (v pojetí vládnoucích tříd v třídní společnosti) chudí a nevzdělaní, průměrní, obyčejní lidé jako celek; plebejci, lůza: pohrdání davem †4. tíseň, úzkost, útisk, shon, zmatek, vřava: byl velký d. a pláč v lidech (Jir.); v nejtužším neštěstí davu spoléhá se (Čech) na svou tvrdou hlavu (Havl.); d. městského života (Svět.)