dech, -u m. (6. mn. -ších) 1. vtažení a vypuštění vzduchu plicemi; dechnutí, vtahování a vypouštění vzduchu plicemi; dýchání: v minutě je u člověka 15-16 dechů; pracovat, bránit se do posledního dechu do smrti, obyč. přen. houževnatě, vytrvale, do krajnosti; – rychlý, pomalý, stísněný d.; slyšet těžký d. nemocného; mít d. jako měch; nabrat dech(u), přen. nabýt sil, zotavit se, vzmoci se; sotva popadat d., lapat po dechu být udýchán; nestačí mu d., má krátký d. snadno se udýchá; přiběhnout bez dechu udýchán, vyčerpán, zůstat ležet bez dechu omdlelý n. mrtvý; poslouchat bez dechu, se zatajeným dechem, zprav. přen. soustředěně, napjatě; být hotov s dechem, být pryč na d. (ob.) mít nedostačující dýchání; zatajit na chvíli d. úžasem, leknutím ap. přestat na chvílí dýchat; dech se mu až zatajil; už mu dochází d., zprav. přen. není schopen pokračovat; ztratit d., zprav. přen. nevystačit se silami; to vezme, vyrazí člověku d., zprav. přen. mocně překvapí, úplně zmate; vyprávět něco jedním dechem bez přerušení, naráz; říkat jedním dechem to i ono tvrdit současně něco, co si navzájem odporuje; sport. druhý d. (při běhu, plavání ap.) vyrovnání hloubky dechu a dechového rytmu se zvýšenými požadavky těla na spotřebu kyslíku při déle trvajících sportovních výkonech 2. vydechovaný vzduch, pára: horký d.; v zimě je vidět d.; přen. d. větrů vanutí; horký d. pece, žhavý d. slunce sálání tepla; d. zašlých dní; d. nenávisti; d. smrti; poznaly dítky matičku po dechu (Erb.) po vůni; v. též dechy