deklinace, -e ž. (z lat.) 1. jaz. skloňování: d. jmen; zájmenná d. 2. fyz. magnetická d. úhel mezi magnetkou a zemským poledníkem; hvězd. d. hvězdy úhel mezi hvězdou a nebeským rovníkem; — deklinační příd.: jaz. d. vzory, soustava skloňovací; – fyz. d. busola udávající magnetickou deklinaci