den, dne m. (j. 3., 6. dni, dnu (ve dne), mn. 1., 5. dni, dny, bás. a kniž. dnové, 2. dní, dnů, 3. dnům, 4. dni, dny, 6. dnech, 7. dny) 1. časový úsek 24 hodin, zprav. od půlnoci do půlnoci: rok má 365 dní; v Praze dne 5. června; d. svaté Anny; přišel týž d., téhož dne, druhého dne, na druhý d., d. nato; ob d. (ps. též obden); přes d.; co d.; d. co d.; d. jak d.; tyto dni; v těchto dnech; do 14 dní (dnů), ve 14 dnech; čekat d. ode dne; d. ze dne, ode dne ke dni; míjí d. po dni, d. za dnem; do dnešního dne; všední, sváteční d.; d. Páně (zast.) neděle; pracovní, úřední, návštěvní d.; slavný d.; výroční d.; památné dni; revoluční dny; uspořádat letecký d. hromadné vystoupení letectva; D. vítězství 9. květen, jinak d. vítězství; D. znárodnění 28. říjen; D. čs. armády 6. říjen; D. horníků 9. září; Mezinárodní d. žen 8. březen; D. učitelstva 28. březen; Štědrý d. 24. prosinec; soudný d. (náb.) poslední den světa, přen. živelná katastrofa ap.; postní d.; dostat se, přijít na pořad dne; být heslem, událostí dne; zákon vstupuje dnešním dnem v platnost; krásný jako letní d.; strávit deset dní v horách; ♦ hledat včerejší d. nevědět, co hledáme, marně něco hledat; lekat se teprve třetí d. nelekat se, nebát se; být živ ze dne na d. z ruky do úst, bez jistoty, co bude zítra; nebude s tím hotov ani do soudného dne nikdy; ten prospí, zaspí soudný d. má tvrdý, dlouhý spánek, stále jenom spí; mít horký d. mít mnoho neodkladné práce, starostí; mít dobrý (špatný) d. zdařilý, úspěšný (nezdařilý, neúspěšný); mít černý d. nešťastný; být na d. pracovat za denní mzdu; úč. d. rozvahový datum, k němuž se sestavuje rozvaha 2. doba od východu do západu slunce, od rána do večera, doba slunečního světla; sluneční, denní světlo (op. noc): slunečný, jasný, krásný, pošmourný, zamračený, deštivý d.; dlouhý letní d.; krátký zimní d.; nejdelší, nejkratší d. v roce; dne ubývá, přibývá; celý d. pracovat; jíst třikrát za d.; být někde přes d. od rána do večera; už je d.; dělá se d. rozednívá se; dělá se pěkný d. bude hezky; už je bílý d. ráno, rozednilo se; za bílého dne; dnem i nocí, ve dne (i) v noci stále; ve dne, za dne, během dne, na sklonku dne; být vzdálen d. cesty; dobrý d.! (pozdrav); zř. prameny vycházejí na d. (Maj.) na povrch země; vyjet, vyfárat na d.; ob. věc je jasná jako d. zcela; ♦ to je d. a noc velký rozdíl; nechval dne před večerem než se věc skončí; dělat, tropit si z někoho, z něčeho dobrý d. zesměšňovat někoho, něco, tropit si z někoho, z něčeho šašky; hvězd. polární d. doba nepřetržitého slunečního svitu, trvající na pólech půl roku (a střídající se s polární nocí) 3. mn. dny, dni doba, čas, časy: dny mladosti; za našich dnů; od dávných dob až po naše dny; trávit své dny na venkově svůj život; jeho dny jsou sečteny, spočteny zemře brzy; bude nucen odejít (z úřadu, z funkce), opustit své postavení; bibl. jeho dnové se naplnili zemřel; postní, masopustní dny; expr. psí dni špatný, nepříznivý čas; — v. též nabíledni