deska, -y ž. (2. mn. -sek, -sk) 1. plochý předmět, nejč. čtyřúhelníkovitého tvaru a nevelké tloušťky, pův. dřevěný, dnes z růz. materiálu: obdélníková, kruhovitá d.; dřevěná, kamenná, mramorová, kovová d.; d. stolní, stolová; desky knihy přední a zadní část vazby; ochranné desky na výkresy, na listiny ap.; zhotovit desky; náhrobní, pamětní d.; d. fotografická, gramofonová; d. cti nástěnná tabule, na níž se oznamují jména nejlepších pracovníků a jejich vynikající výkony; hist. desky úřední a veřejné knihy, zejm. pozemkové: desky zemské, dvorské; desky půhonné, trhové; polygr. tisková d. tisková forma celistvého tvaru; film. odrazná d. zařízení k odrážení světla na osoby a předměty při filmování; let. palubní d. místo soustředění přístrojů a ovládacích zařízení v kabině letadla; elektr. rozvodná d. rozvodnice; sport. (v košíkové) svislá dřevěná tabule se síťovým košem; hud. rezonanční d. část smyčcového nástroje zesilující jeho zvuk; zahr. mrazová d. odchlípená kůra stromů kolem mrazových trhlin 2. nář. prkno: byla (postel) vyplněna širokými d-mi (Nov.); → zdrob. destička, deštička v. t., deštka, dešťka v. t, deštice v. t.