detektor, -u m. (z lat. zákl.) sděl. tech. součást přijímače sloužící k oddělování modulační zvukové nebo obrazové složky od vysokofrekvenční nosné vlny: krystalový d.; tech., voj. přístroj k zjišťování nebezpečných plynů v dolech, vojenských min ap.; chem., jad. fyz. detekční zařízení: d. rychlých, pomalých neutronů; — detektorový příd.: d. přijímač