devět čísl. zákl. (2. p. devíti) označuje počet 9: d. kuželek; ♦ koukal jako d. hromů (Svět.), jako by chtěl d. vsí vypálit (Tyl) zamračeně, výhružně; jde to u nich od devíti (čast. od desíti) k pěti špatně, s kopce, čím dál hůř; — devětkrát čísl. nás. příslovečná; — devátý čísl. řad.: je d. v řadě; doběhl jako d.; d-é století; Ústava d-ého května; Beethovenova Devátá symfonie č. IX; jsem tu již po d-é; za prvé, za druhé,... za d-é; d. díl celku devítina; ♦ vypravovat, mluvit, dělat něco páté přes d-é neuspořádaně, zmateně, popleteně; být v d-ém nebi velmi šťasten; bylo to slyšet za d-ou stěnou velmi daleko; — v. též podeváté, půldevát-; — devaterý čísl. druh. (o jmenných tvarech v. desaterý) jsoucí v devíti různých druzích; (u jmen pomn., hromad., látkových a abstr. též ve význ. čísl. zákl.) devět: d-o kvítí; d-y nůžky; d-é obyvatelstvo; d-o mínění; ust. spoj. za d-mi horami a d-mi řekami velmi daleko; za d-ou zdí; — zpodst. devatero, -a s. devět jednotlivin stejného druhu: ♦ d. řemesel, desátá žebrota (nouze, bída) (přísloví) kdo se učí mnoha věcem (řemeslům, oborům), nenaučí se ničemu pořádně; — devateronásobný čísl. nás. devítinásobný; → přísl. -násobně, -násob; -násobek, -bku m. (6. mn. -bcích) devítinásobek; — devítina, -y ž. část něj. celku vzniklá jeho rozdělením na devět stejných dílů; — devítka v. t.