desertér [-ze-], dezertér (zast. ob. dezentér), -a m. (desertérka, dezertérka, -y ž.) (z fr.) zběh: vojenský d.; d. od pluku, z vojska; přen. d. socialismu; desertérský, dezertérský příd.: d-é tlupy; d. úmysl; → podst. desertérství, dezertérství, -í s. zběhnutí (zvl. od vojska), dezerce: houfná d.; d. od praporu