dialektika [dy-ty-], -y ž. (z řec.) 1. (původně) umění vést polemiku, zjišťovat pravdu odhalováním rozporů u odpůrce; filos. (ve scholastické filosofii) formální logika; (v marxistickém pojetí) věda o nejobecnějších zákonitostech vývoje přírody, společnosti a myšlení, která pohlíží na svět jako na souvislý celek neustále se měnící a vyvíjející bojem protikladů 2. obratnost v logickém odůvodňování, někdy i nesprávném: ubíjet odpůrce logikou, d-ou (Olb.), d. žen 3. protikladnost, protichůdnost: d. dvou pojmů; d. společenských vztahů 4. dialektický vývoj: d. dějin, přírody; — dialektický II příd.: d-é formy myšlení; d-é chápání vývoje; d. materialismus světový názor, filosofie marxisticko-leninské strany, věda o nejobecnějších zákonitostech vývoje přírody, společnosti a poznání a zároveň nejobecnější metoda zkoumání a přeměny světa; → přísl. dialekticky: chápat vývoj d.