diletant [dy-], -a m. (diletantka, -y ž.) (z it.) (v čem) kdo dělá něco odborného bez odborné průpravy; samouk; ochotník; často hanl. nedouk: je v hudbě d.; cvičit s d-y; vědecký, malířský d.; – hanl. povrchní mluvka a d.; nezralé názory d-ů; → expr. zdrob. diletantek, -tka m. (mn. 1. -tkové, -tci, 6. -tcích); — diletantský (*diletantický [-ty-], *diletantní) příd. neodborný, neumělý: d-á produkce; d-ické pokusy (Dyk); d-ní věk (Šal.); hanl. d-á samolibost, vševědoucnost nedoucká; → přísl. diletantsky (*diletanticky, *diletantně): d. sehraná činohra; d-icky kolorovaná rytina (Zey.); d-ně restaurovaná poezie; → podst. diletantství -í s. (†diletantnost, -i ž.) diletantismus: umělecké d.; povrchní d.; svádět k d.; boj proti d.