disjunkce [dy-], -e ž. (z lat.) rozpojení, rozluka; log. poměr protivy mezi dvěma n. více souřadnými pojmy, projevující se v tzv. soudech disjunktivních; disjunktivní [-ty- i -tý-] příd. vylučující se, rozlučovací: log. d. pojmy; d. soud druh složeného soudu, který naznačuje, že může nastat každá z obou možností n. obě zároveň; jaz. d. spojení; d. otázka, spojka vylučovací, rozlučovací; → přísl. disjunktivně