disposice [dy-zi-], dispozice, -e ž. (2. mn. -ic, -icí) (z lat.) 1. možnost volného použití, volné použití: mít k d-i velkou knihovnu; dát k d-i své vědomosti; dát k d-i pracovníka poskytnout jinému pracovišti n. navrhnout k propuštění, k přemístění; být vždy k d-i pohotově, k použití 2. (k čemu; pro co) sklon, náchylnost, předpoklady: d. k hudbě; d. pro studium; d. ke lhaní; d. k duševním poruchám; d. pro určitou chorobu 3. rozdělení, rozvrh, plán: d. parku, ulic; podkovovitá d. stavby; půdorysná, prostorová d.; d. románu osnova; cestovní d.; učinit, dát potřebné d. pro přemístění podniku pokyny, směrnice; jaké máš d. pro dnešek?; hud. d. varhan rozvrh hlasových rejstříků, rozdělení hlasů; — disposiční, dispoziční příd.: d. plán; d. práce; ekon. d. fondy k volnému nakládání; práv. d. právo právo nakládat s něčím; d. schopnost způsobilost spravovat své záležitosti; → přísl. *disposičně, *dispozičně