dlaň, -ně ž. 1. vnitřní plocha ruky: měkká, mozolnatá d.; svírat předmět v dlani; položit hlavu do dlaní; nastavit d., přen. žádat zaplacení, spropitné, žebrat; mít horké dlaně; tisknout někomu d. ruku; krajina ležela před námi jako na dlani byla dobře viditelná; kuchyňka jako d. malá; ♦ leželo to na dlani bylo to zřejmé; dostat, chtít na d. (ob.) hotově zaplaceno, vyplaceno na ruku; obracet každou korunu, každý groš na dlani šetrně vydávat peníze, být velmi šetrný; mít d. otevřenou být štědrý; dávat celou dlaní štědře; člověk holých dlaní chudý; odejít s prázdnou dlaní (čast. s prázdnýma rukama) chudý, bez majetku, bez výsledků práce; hledat chlup na dlani něco, co není, n. bezvýznamné chyby; svědí, svrbí mě d. (ob.) dostanu asi peníze; nabiji asi někomu; tvrdá d., měkká duše (pořek.) 2. pojmenování věci nějak připomínající dlaň: d. palmového listu; kovová d. samovazače 3. stará délková míra (zprav. čtyři palce) 4. mysl. dlaně hořejší plochá část daňčích lopat; → zdrob. dlaňka (řidč.), dlanička, -y ž.