dlažba, -y ž. (2. mn. -žeb) povrchový (zprav. kamenný) kryt veřejných cest n. prostranství; dláždění: svážet kameny na dlažbu; d. silnice, náměstí; dusot koňských kopyt na dlažbě; ♦ expr. být, octnout se na dlažbě bez zaměstnání; vyhodit na dlažbu propustit ze zaměstnání; → expr. zdrob. dlažbička, -y ž.