dlužník, -a m. (6. mn. -cích) (dlužnice, -e ž.) 1. kdo má dluh, zprav. peněžní: upomínat d-a o splátku na dluh 2. kdo má něj. povinnost mravní, zvl. vůči někomu: jsem, zůstávám vaším d-em, d-em za vaši ochotu; budeme vašimi d-y; autor zůstává divadlu ještě d-em †3. věřitel: uspokojil d-y, naléhající na zaplacení dluhu, slibem