dobíhati ned. 1. k doběhnouti 1-4, 6: dobíhají poslední; d. k domovu, k cíli, do cíle; – d. poslední úsek; – setrvačník dobíhá; přen. lhůta, rok dobíhá; – d. závodníka, chodce, vlak, míček; – ob. expr. d. jeden druhého 2. expr. (ke komu; za kým; kam) často, opětovně chodit, docházet (zprav. nevítán): d. k sousedům; dobíhá za dívkou snaží se ji získat; proč sem dobíhá?; → nás. dobíhávati