dobíti dok. (1. j. -biji, rozk. -bij, min. -bil, trp. -bit) 1. přestat bít: hodiny dobily; srdce dobilo 2. (koho, co) utlouci, ubít, dorazit: d. zvíře; přen. být dobit prací velmi vyčerpán, unaven 3. obl. mor. (koho) zbít: ani se neptejte, jak ju (lišku) dobiju (Těsn.); dobili ho býkovcem (Uh.) 4. elektr. (co) doplnit elektrický náboj něčeho, nabít naplno: d. akumulátor; — dobíti se dok. 1. (kam) bojem se dostat: d. se za hradby, do města 2. (čeho) bojem dosáhnout (v. do- II 1): d. se vítězství; — ned. dobíjeti, dobíjeti se