dobýti dok. (1. j. -budu, rozk. -buď, min. -byl, trp. -byt, přech. min. -byv) 1. (čeho; co) zmocnit se vojensky, bojem: d. cizí země, hradu; dobytí Berlína; města n. město bylo dobyto 2. (čeho) získat, dosáhnout úsilím; dopracovat se: d. svobody; d. spisovatelských vavřínů; d. si moci, slávy, uznání, přízně 3. (co, †čeho) s úsilím vyjmout; vykopat, vyndat: d. pařez; d. brambory, řepu; d. uhlí; zast. d. meče z pochvy (Heyd.) vytasit; d. kuše (Něm.) 4. (co z koho) násilím, mocí dostat; vynutit, vymoci: d. z někoho přiznání; d. tón z nástroje; práv. d. pohledávku; — dobýti se dok. (kam; odkud) násilím, mocí se dostat, s úsilím proniknout: zloděj se dobyl v noci do krámu; zř. d. se z obklíčení probít se; expr. kadeř se jí dobyla zpod čapky; výkřik se mu dobyl z prsou ○ předp. vy-; — ned. dobývati