doběh, -u m. (6. j. -u) 1. konec běhu; dobíhání: d. do cílové roviny 2. tech. d. stroje běh stroje po vypnutí pohonu; let. dráha, kterou urazí letadlo při přistání od okamžiku dotyku se zemí až po zastavení 3. fyz. dráha hmotných částic v určitém prostředí: d. radioaktivních paprsků