doba, -y ž. omezený časový úsek; období: d. předhistorická, historická; d. vlády Přemyslovců; d. husitská, napoleonská; zlatá d. české literatury; dílo je výrazem své doby; to je na svou dobu vynikající; byly doby úpadku i vzestupu; nadešla d. žní; do té doby, od té doby, tou dobou, v tu dobu, v té době, za těch dob, v oněch dobách, poslední dobu ap.; naše d. přítomnost; jít s dobou jednat ve shodě s požadavky přítomnosti, být pokrokový; být (stát) na výši doby být na úrovni současného stavu ve vývoji civilizace a kultury n. jejich složek; expr. to je d. (cos tu nebyl ap.) je tomu velmi dlouho; med. d. inkubační; geol. d. prahorní atd.; archeol. d. kamenná, bronzová atd.; veř. spr. d. aspirantská, čekatelská; škol. vyučovací d. po kterou se vyučuje; pracovní d.; hud. jednotka taktu; liter. jednotka veršového taktu v časoměrném metru; tech., motor. jeden zdvih pístu, část pracovního oběhu (např. u spalovacích motorů), takt (zast.)