dobrák, -a m. (6. mn. -cích) (dobračka, -y ž.) kdo má dobré srdce, je hodný, dobromyslný, dobrosrdečný: ten člověk je velký d.; → expr. zdrob. dobráček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích); — dobrák, -u m. zast. ob. (dř.) peníz v hodnotě dvou trojníků: trojník, půl d-u (Ner.)