dobrota, -y ž. 1. schopnost působit dobro, vlastnost toho, kdo je k někomu dobrý, hodný; dobrotivost, laskavost, vlídnost: matčina d. byla příslovečná; z obličeje zářila d. srdce; při své d-ě, ve své d-ě to nedovedl pochopit; výchova šla jen po d-ě po dobrém; ob. expr. je to pytel d-y, stařík je učiněná d. velký dobrák; (ve zvoláních) ty má d-o!, umučená d-o! 2. zast. dobrý stav, jakost, hodnota: přadena rozděluje dle síly nití a d-y (Jir.), živé ve spoj. dělat d-u být v dobrém stavu; chovat se řádně: v tom manželství to nedělá d-u není tam shoda, harmonie; oči mi nedělají d-u neslouží dobře, nejsou v pořádku, v dobrém stavu; děti dělaly celý den d-u nezlobily, chovaly se řádně 3. expr. dobrá, chutná věc; lahůdka: sníst hodně dobrot u cukráře; to kuřátko se jen rozsýpá, to je d.