docházeti ned. (3. mn. -ejí) k dojíti, dochoditi 1. (~; kam; k čemu, ke komu) chůzí se blížit; přicházet: d. pomalu do středu sálu; d. k oknu, k hloučku přátel 2. (koho, 4. p.) chůzí dostihovat: docházel jsem ho na rohu ulice 3. (kam; ke komu) pravidelně, opětovně chodit; navštěvovat (co, koho): d. do sportovního klubu, do čítárny, k příteli každou neděli 4. (kam; komu; *koho) (o věci) být někam dopravován, dodáván: časopisy docházely do čítárny pravidelně; závodům docházelo zboží včas; docházely ji zlé zprávy 5. (kam) dospívat (v něj. činnosti až k něj. hranici): referent dochází k poslednímu bodu programu; docházíme k poznání, že...; tak daleko ve výzkumech ještě nedocházel 6. kniž. (čeho) nabývat, dosahovat, dostávat se (komu, neos.): d. uznání, odměny; nešťastník nedochází klidu 7. dosahovat náležitého stavu, stupně; dozrávat: dala tvrdé hrušky za okno, ale neměkly, docházely pomalu; víno ve sklepě už dochází 8. blížit se vyčerpání; ubývat, nedostávat se (čeho, neos.), menšit se: zásoby i peníze pomalu docházely; dochází mi trpělivost; lhůta k přiznání daní už dochází končí; dochází mu dech, přen. už nestačí ve výkonu 9. ustávat v činnosti, končit činnost: motor dochází; hodiny už docházejí přestávají jít 10. neos. dochází (na koho, co) je řada (na kom, čem), dostává se: teď dochází na tebe; dochází na úklid v knihovně; dochází už na má slova začínají se splňovat 11. neos. dochází (k čemu) začíná, nastává (co): d. mezi nimi ke sporu; → nás. docházívati