dohnati dok. (1. j. -ženu, rozk. -žeň) 1. (koho, co) dohonit 2-4: dohnal přítele na rohu; – d. něčí náskok; d. zameškanou práci; – d. ostatní ve hře na klavír; d. a předehnat nejvyspělejší kapitalistické státy 2. (koho, co kam) přihnat, zahnat: d. husy domů; přen. d. národ na pokraj zkázy (Fuč.) 3. (koho k čemu) donutit, přinutit: dohnala ho k tomu bída; d. někoho k nejhoršímu; — dohnati se (†dohnati) dok. řidč. (kam) rychle, úprkem doběhnout; přihnat se: když jsem se již tak rozehnal, doženu se až domů (Něm.); dohnali se do vesnice (Hol.); dohnalať k němu (houfu) posila (Jir.); — ned. doháněti