dojeti dok. (1. j. -jedu, rozk. -jeď, min. -jel, podst. -jetí) 1. (kam; *čeho; ~) dokončit jízdu, jízdou se dostat k něj. cíli: vlak dojel do konečné stanice; dojetí lodi do přístavu; dojedu domů za světla; brzy jsme dojeli dědiny (Uh.); vyjel, ale nedojel 2. (koho, co) jízdou dostihnout: dojel na koni přední houf jezdců; dojel pěší poutníky na cestě 3. (kam; pro koho, co) jízdou se za někým, za něčím vypravit a někoho, něco přivézt: d. do města (pro nákup); d. pro lékaře; otec si dojel vozem pro synka na nádraží; — ned. dojížděti