dojiti ned. (3. mn. -í) (co; ~) 1. odstřikovat n. odsávat mléko z vemene (dojných zvířat): d. krávu, kozu; musím už jít d.; umět d.; ranní, polední, večerní dojení; ruční, elektrické dojení; přen. zhrub. dojí ho důkladně těží z něho, využívá ho 2. (o dojných zvířatech) dávat mléko: ta kráva (koza) málo dojí ○ předp. na-, po-, roz-, u-, vy-, → nás. dojívati (o) bez předp.