dokonalý příd. 1. takový, jaký v kladném, dobrém smyslu má být; bezvadný, vzorný: d. pracovník; d-é znalosti; d-á povaha; nejdokonalejší kultura; fyz. d. plyn přesně vyhovující fyzikálním zákonům o plynech, avšak skutečně neexistující, ideální 2. úplný, naprostý: d-é vítězství, rozčarování; projevit s něčím d. souhlas; hovor. expr. d. debakl 3. (v odb. názvech) mat. d-é číslo rovné součtu svých dělitelů, menších, než je samo; hud. d. závěr jdoucí od dominanty k tónice; → přísl. k 1, 2 dokonale: d. vyhovovat, pracovat; d. něco znát; – d. krásný výtvor; → podst. dokonalost, -i ž.: d. výrobku; umělecká d. díla