dokonavý příd. jaz. vyjadřující děj jako dokonaný, ohraničený, popř. jako shrnující; perfektivní (op. nedokonavý): d-é sloveso; d. vid; d. význam slovesa; → podst. dokonavost, -i ž. jaz. schopnost vyjadřovat slovesný děj vidu dokonavého: d. sloves